QUITy

podzimní déšť z ulice
mě vehnal tobě do lůna

budeš má omakaná klávesnice Luna

tady běžela i dvojka Duna

hej
nylonová qwerty

až po síťové otázce

líbala ses na rty

byla jsi vinna
milována
jediná

?

teď však na Labi
u Kolína
zlatavé slunce září

a ty plačící blondýna
slibuješ IT lodičkovému žháři

srdce
a srdce zhasíná

je zima

a já

říjnový déšť

U

to je klávesa čistá ve středu

obrácená duha
s níž
protančím ulicí kde sama nezmokneš

je na ní

rtěnka od vína
jak tenkrát když ti nedočkavě spadla
u básní jsi mě přepadla
že buď teď nebo nikdy

počkej to dokončím
nestačil přitisknout displeje klávesám

byla jsi

hvězda a nebesa

růžová komtesa

ty

naplnit mě chceš jak lipový list?

sen slíbal dívce inferna
ať Slunce vzpomíná!
ať píše slzy v zář?

to lámavé světlo barev ještě pestrých

číst jak jedna Martina
kde nebeský kůň intimna
běží poslední dostih?

a barva vlasů má odstín jeřabin!

vzdoruje červeni jasu

odkládá

vzpomínky i bouřlivý stín

marnivým?
taje nálada?

… a dál čas oddá kulaté obrazy u slabin

zapomněl jsem rám

srdce z tesklivých polabin
znáš ten opuštěný mlýn
…


podzimní déšť
je sám

.

nedokončen
a malíř
hvězdami silnic osvětlen jak líh listí rozestlán
jako kvé
jako kruh s ocasem

Q u it

a tebe z písmen postrádá

*


to jen kdysi u nádraží ve stánku
kočírovala informační týnka chatový bavorák

nosila šatečky svá slečna románků
to kdysi ještě jezdil
hvězdář Pardubic jak perníkový drak

nepožádal však větrný mlýn o ruku
že viděl se s binární hrdličkou

cucurucucu a la tma

možná to chtělo nebeskou papriku
raketu múzy
pěnu než spadne život
do jedniček a nul

prostě byla trochu při těle
že měla ráda putyku a pivo
a cit srdce anorektického utopence

snívala o perle ztracence v Mexiku
než sněhové vločky padnou jak první andělé

ale!

je šípek na růžence

frnk

a klid
dnes tu je

amorový kapitán do žita hozených flint

… že datové lány obilí
chmýříčko hrátek obydlí

… že říkala mu johny

a johny chtěl žít s ní v SimCity

…

já s ty
zůstali si cizí
jak to jedno slovo
když spojí se