Pelyněk černobýl

Pelyněk černobýl

 

Pověz mi má milá,

kde jsi stále byla.

Na nebi, kde hvězdy střídá úplněk…?

Byla jsem můj milý,

v tu tajemnou chvíli,

kdy den se k noci chýlí,

a slavík srdce zmýlí

svým trylkem poklidným;

jen den má v duši stín,

hledat jedno z míst,

kde kvete pelyněk…

A našla jsi ta místa?

Ano, jsem si jistá

dík tomu moje mysl

je poklidná a čistá.

Kde kvete, smím – li se tě ptát?

Vím, že věděl bys to rád,

však prosím nastokrát,

nechtěj všechno znát.

Ten kvítek hořké chuti,

v lecčems pomůže ti,

mě ale cosi nutí,

říct věc zásadní…

U kašny, či na nebi, kde Orion září,

přestože se léčivě na těch místech tváří,

užívat ho každý může; jen pár krátkých dní…

řekla magistra lásky s tváří sličné krásky…