Její svět…
„Tak tohle je můj svět,“
řekla mi ta dívka;
voněla, jak květ,
jež měla ve vlasech.
A každá její křivka
schopna vyvolat… vzdech.
Vlasy sladký med,
z nějž zlato proudem tryská…
„Ten nepochopíš hned,
ale chtěla bych tě získat
pro svoje myšlenky,
pro modré pomněnky
v očích…
mých,
však v pohledu mém nesmíš hledat jenom
hřích,
chci ve vlasech tě vískat.“
Znám ten její svět,
plný něžnosti a krásy.
Ptáků podzimní let
mi připomene asi,
jejich cestu na jih,
kde hřát se v teplých krajích,
jak v náručí tvé spásy…
to chtěl bych, lásko… hned…
napadlo mě - co má svět společného se světlem? každopádně, tahle báseň je světla plná...*
12.10.2024 21:05:21 | Sonador