Chlad noci ve větru líbá
rosu z okvětních lístků.
Po černém hedvábí toulá se
souhvězdí nás dvou.
A tvé prsty studené od kláves
tajně se dotýkají mých.
Tak něžně hladíš mou duši, hřeješ,
i když jsi vzdálená na stovky mil.
Za úsvitu napíšu partituru lásky.
V ní - naděje a víra jsou živé,
jako můj úsměv a něha...
Pro... tebe!
Vytvořeno pomocí AI
Lev pannu závidět snad naučí
ta políbení, která rosa vpila do sebe...
Však líp by možná bylo podívat se na nebe
a do sebe
se zahledět...
tam lásku najdeš
a hned - zkrásní svět:-)
I dnes ostrovy potřebují svého Pátka, Honzo...
Krásná báseň...a krásné "vytvořeno pomocí"
*
14.10.2024 10:03:05 | cappuccinogirl
Ta panna lva skrotila láskou...A ještě najít ten ostrov
14.10.2024 10:18:59 | Tomcat
Ostrov hledat leda na vnitřních mapách...někde v sobě...
páč jinak...jsem ztracenější, než ten kousek země obklopenej vodou...:-)
ale to platí pro mne
ty to určitě s mapama zvládneš líp:-)
Tenhle dohad není mylnej
můžu si ho dovolit
už dlouhá léta vím, že KAŽDEJ to s mapou zvládne líp než Ccino:-)))
14.10.2024 10:28:20 | cappuccinogirl
čas v jednom proudu
čas poznání
vůně tvých dlaní
zvon vyzvání
ptát se uprostřed spaní
na první maják
s mapou v zákazu stání
14.10.2024 10:38:01 | Tomcat
Po tomhle komentu
teď v tomhle momentu
říkám směle
že píše ti to skvěle!
a vždycky psalo*
špitnu svý Wow:-))), páč jinak se nedá:-)
14.10.2024 11:03:31 | cappuccinogirl
Je lepší psát než být v komatu ;-)*
14.10.2024 11:11:24 | Tomcat
No tak to potvrzuju...
a páč nikomu koma nepřeju, ať klidně píše celej svět:-)))
14.10.2024 11:18:09 | cappuccinogirl