Čas je nepřítel

Jak jen čas vrátit zpět,
a zapomenout opět,
vyčítám si teď,
že stojí přede mnou nekonečná zeď…

Proč sis mě takhle vybral?
Hluboko pod kůži ses mi dostal?
Nikdy jsem se s tebou setkat neměla,
kéž bych to já hloupá věděla.
Proč osud chtěl: a já tě poznat měla?
Asi jen někomu zalíbit jsem se chtěla..

Méďo můj, nenávidím ten čas,
který mi tě bere zas..
Já velký sobec možná jsem,
když s tebou chci jít ven?
Pořád na tebe myslívám,
až po uši v tom lítávám.

I když se nedokáži zlobit dlouze - říkáš často,
štve mě, jak vzdálené je ode mě tvé město..
Chci si schovat hlavu pod polštář,
a až ve snu uvidím tě snad,
chci v něm zůstat už napořád..

Chtěla jsem důvěru tvou získat,
stal se ze mě však jen bezduchý kat..
Ničím sebe,
strachem o tebe,
trápím se když ti je smutno,
nevím jaké pomoci je ti nutno..

Na tvých rtech komunikace vázne,
není to mezi námi jasné?
Neotevřel si mi duši svou,
a já přitom otvírám teď tu mou..

Přidělala jsem si jen starosti,
a teď mi už nelze pomoci,
pomáhala jsem mnoha tvářím,
sobě však kotlík štěstí neuvařím.

Bojím se, že si jednou,
najdeš lepší princeznu jinou,
však leč i já musím opakovat slova hrůzy:
že s tím nic neudělám, a to mě mrzí..

Zbyly mi jen vzpomínky pouze,
a já se už neubráním touze:
Napsat ti: máš mě rád
…a ne jen jako kamarád?