Přicházíš

Přicházíš…

 

Přicházíš se soumrakem,

ladným, tanečním krokem,

v němž chřestí kastaněty

a tvoje svůdné rety

šeptají tvé jméno;

v mé duši vypáleno,

čarokrásné noci... v ústrety.

Pak v louce tvého těla,

vykvetou – snad jsi to též tak chtěla-

pod polibky… květy…

 

Přicházíš o půlnoci,

spoutáš mě do své moci,

zvuk kostelního zvonu

rozepne tvoji sponu

vlasů;

temnou…

Únava vábí k spánku,

však vím, že do červánků

chci na svých ústech cítit

tvou kůži sametově...

jemnou.

Zdá se být spousta času

ochutnat tvoji krásu,

topit se v zlaté řece

a není hříchem, přece,

když nechci vyjít z klece

svých představ milostných;

to přece není hřích…

 

Přicházíš za úsvitu

v době čarovných mýtů

o věčně novém

zrození snovém,

kdy život nadechne se

a Slunce Zemí třese:

„Vstávej!“

Zjevíš se, nekonečně krásná,

vím, že budou šťastná

všechna ta jitra s tebou

ať hřejí, nebo zebou;

tu naději mi, prosím,

dávej…

 

Přicházíš za poledne.

Jsem žebrák, který zvedne

diamant v prachu cest.

Podáš mi svoje ruce

a já s bušícím srdcem

nechám se potom klidně

tím šedým prachem... vést…