Gábina

Ztracená ve světě.
Touží snít ve městě
pod lampou za deště,
tak dekadentně.

Při myšlence vznětlivé
ona si prokousne tužku.
V záblesku jaktěživé
srdce vsune do batůžku.

A ona dále sní
A ona dále sní

Gábina, Gábina, Gábina se červená jako růže.
Gábina, Gábina, Gábina se červená.

V rozjařeném mládí
všechno lehce svádí.
Gábinu již hladí
chlapec, co podvádí.

Rozechvělá, křehounká
rozpadla se do jeho touhy.
Její ňadra přesvroucná
vyhřály vše jeho strouhy.

A ona rázem plá.
A ona rázem plá.

Gábina, Gábina, Gábina se červená jako růže.
Gábina, Gábina, Gábina se červená.. červená..

Prázdná mlha zraku,
když větou dal facku.
Odepnula masku
u okna ve vlaku.

Bledé tváře - zvadlý květ,
propadly do tenkých prstů.
Rozvodněný její svět
zrezivěl krví vrstvu.

A ona rázem ví.
A ona rázem ví.

Gábina, Gábina, Gábina je jiná.