Tma na konci tunelu

Já okolo sebe zírajíc,
naději hledajíc,
řeč zbraní,
mysl vězením.
Já..vločka sněhu nepovedena,
jedna z mnoha,
však každá jina.

V hlavě křik střídá pláč,
u mne stojí osoba,
je to ona...?
či vidina?
Srdce mi štěstím puká,
když ruka ...
se mne dotýká.

Sedí vedle mě,
zírám jí do očí..
chtěl bych ji políbit..
otázky mě umučí.
Snad jen po vlasech ji pohladit,
do postele měké povalit
a...
já jsem si jist,
krasný sen se mi zdá ...

Ztracen v labirintu srdcí,
těžké říci které lásku nabízí..
Nikoliv pro ni..
jen pro mě.
Já cestu přímou,
zahalenou tmou.
Čím jsem blíž,
tím jsem dál..
nezbývá nadějí,
ve snech jen ji..
ach co já dělat mám když obavy poutají ruce mé,
když strach slova z hlavy vyžene,
když zrak můj křivky její spatří,
srdce stává se bubnem.. který ona neslyší...

Ona květinou,
Já plevelem.
Ona muzikou,
Já skřípotem.
Ona dokonalou,
Já .. tím kým jsem...