První polibek víle...

První polibek víle…

 

V zelených polštářích lesního mechu

bosá na palouku ležíš.

Spočíváš tiše s paží na břiše

Klidně a beze spěchu,

dlaní tak něžnou,

jak byla bys kněžnou,

cudně své tajemství skrýváš a střežíš…

 

Vlasy, dva potoky zlaté

v soutěsce ňader líbat tě chtějí.

Snad proto se nestydím,

a jenom jim závidím

tu touhu i možnost

mít to, co já si jen přeji...

 

Okouzlíš srdce; běží tak prudce

a touha má klopýtá za ním,

když v obavách a přece rázně

zahodím za hlavu bázně;

potom jako ve snu ryzím

se nad tebou pomalu skláním

a polibkem něžným pak sklízím,

úrodu splněných přání…

 

Otevřeš oči, obloučky obočí

kreslí ti na čele vrásku:

„Ach básníku smělý,

čekám už věk celý

na tvoji troufalou lásku…