Existuje mnoho exoplanet,
na některých teplo lásky mění vodu na led,
na jiných se z ledu stává láva,
těžší stoupá vzhůru, lehké tam zas padá.
Na jedné planetě snad jsme spolu,
předaleko, za souhvězdím Orionu.
Nosím v hrudi purpurové stíny,
purpurové střepy, bezedné tunely,
já myslím na tebe a na tvou verzi, která není,
myslím na tě při rozbřesku, myslím na tě za setmění.
Nestačí mi záplaty na probodaný myokard,
proboha, tvá přítomnost mě drtí,
ale ještě víc tvá absence
a je to pořád znova a znova a znova a už mě bolí hlava!
Existuje mnoho exoplanet,
na některých teplo lásky mění vodu na led,
na jiných se z ledu stává láva,
těžší stoupá vzhůru, lehké tam zas padá.
Na jedné planetě snad jsme spolu,
předaleko, za souhvězdím Orionu.
Moc krásné, pěkný vesmírný motiv! Ten začátek je pěkně rytmický, opravdu krása.
27.10.2024 14:52:00 | Lesní žínka
Myslím na podobné věci...tady, na Zemi
někdy je to fajn, no jindy zdá se mi
že chtěla bych na jinou planetu...
třeba na tamtu... ba ne, ta je MU příliš blízko - radši tááámhle tu
tam budu dál
od slov, co nevyslovil...od slibů co nikdy nedal/dal*
26.10.2024 17:05:32 | cappuccinogirl
tak téhle představivosti rozumím
tělo je jako pára - jako zvláštní dým
a hned je tam, hned zase jinde může být
skrz červí díru Vesmír sebou prostoupit
a ať je, kde - tak nechce být sám
s nadějí v ní či něho -stoupá ke hvězdám
a klesá tíhou vlastních tušení
pro teplo lásky -v atom proměny :)
26.10.2024 09:41:41 | šuměnka