Petru Novákovi... pocta

Petru Novákovi… pocta

 

Až při tvém elpíčku, tajemství knoflíčků

dívčího živůtku v tu první minutku

poznání

bylo to pozvání

do věku dospělých,

když začal jsem chápat prvotní hřích…

 

Na prvním tvém koncertu chviličku sním.

Štípal mě v očích; snad z cigaret dým…?

A potom když má ruka našla tu její,

myslel jsem na to, zda vůbec si přeji…

víc…

To nic,

už je to snad tisíc let

a na její jméno stěží bych vzpomněl si hned.

 

A pak byl jsi najednou pryč….

Všichni mí známí i se mnou,

v tu chvíli temnou,

od komnat radostí, romantiky

náhle zahodili klíč.

Marně jsem brával za vzpomínek kliky

a život zdál se být šedivý kýč.

 

Když pak v mých přáních svoje vlasy

jsi rozhodila na polštář,

bylo to dík tvému přání asi…

Tak po špičkách chodil jsem kolem tebe,

když hvězdička blýskavá v tobě spadla mi z nebe

a krása vyplnila snář.

 

Teď tady sedím, venku listí padá.

Pokradmu hledím na tvoje záda,

která mám nejradši…

Jsou podle tebe,

však jen a pouze, když stáhnu ti svetr:

„hned po kožíšku… nejhladší“

jak ve své písni říká Novák… Petr…

 

https://www.youtube.com/watch?v=hXKwryW2JPs