Chtič

chtič

Má lásko, můj hříchu, má touho,
když hledím ti do očí, probouzím se.
Tvůj smích – nádherný a melodický –
je vším, co miluji. Vlasy, nos, duše, úsměv,
oči, co mě vábí, tvůj styl, tvá řeč –
vše na tobě je kouzlo, které nechápu.

Nechápu, co se se mnou děje.
Má duše, můj pohled, to vše patří tobě.
Myslet na tebe je krásné, ale i vyčerpávající,
protože na tebe myslím pořád –
je to nádherné i zdrcující.

Osud a chtíč… nikdy jsem necítil něco tak silného.
Podal jsem se lásce, říkal jsem si, že to není nic,
a přitom každou minutu chci ti to říct.
Nemusím nic, jen psát tyto verše o dívce krásné,
a to je můj hřích – nemám-li nic, mám aspoň tvůj smích.

Tvé oči, nádherné až do hloubi duše,
jsi má večerní múza. Přemýšlím nad tebou,
ale pomáhá to jen proti nudě.
A i když koukám na film, myslím jen na tebe,
na to, kdy tě opět spatřím.

Tvá krása je hřích, co mě poutá,
ty jediná, s kým jsem udržel pohled.
Jsem chycen v tvých půvabných očích,
a nemám ti to za zlé –
miluje tě i mé srdce je tvé.

Miluju tě tak moc, že se bojím,
že tě ztratím už za jedinou noc.