Nechám se přikrýt listím,
co vyplakaly stromy
a úlevně se schoulím
na ramena jejich kořenů.
Nechám se konejšit nocí,
má hermelínový plášť
a brnká na hvězdy
jak trubadúr na citeru.
Nechám se uspávat tmou,
ruku v ruce už čekají
Hypnos a Morfeus
a já mám otevřenou náruč.
Nechám se obejmout půdou,
je teplá a sladká
a v tichosti polospánku
slyším klíčit život.
Nechám se pohladit měsícem,
jeho dotek je soucitný
a pod víčka mi namaluje
roztodivné obrazy.
Nechám se houpat matičkou Zemí,
usínám a spím
a všechno to předtím
se mi jenom zdálo.
Nechám se probudit listím,
co zase za rok spadne
a až znovu otevřu oči,
snad Tě už nad sebou nespatřím.
(17.2.2024)
Tenhle typ básní většinou nedočítám do konce... Tvou jsem dočetla... hmmm podzimní :) děkuju
09.11.2024 16:06:15 | Loveless