Důvěra

Člověk se prý chybami učí,
tak proč mě za ně srdce mučí?
Mé pocity jsou teď mrazivé,
myšlenky jsou strašně horlivé.
vím, že to tak jak chci nebude,
akorát trápení zase nabude.
Připadám si jako naivní holčička,
kterou uchlácholí pěkná slovíčka.
Doufám, že vš bude jako před lety,
zaznívat by mohly i stejné věty.
Nejvíc mě ale dovedlo k toužení,
to tvoje: ,,Už od Tunisu jsme si souzeni!"
Do problému se teď řítím,
je to ovšem to co cítím!