Půlnoční zvuk zvonu

Z blízkého kostela,
doléhá mi k uším zvuk zvonu…

Prvý:
Tak hluboká je noc,
chci tě, až tak moc…

Druhý:
Ležím vedle tebe,
ruce propletené v sobě…

Třetí:
Dívám se do očí,
tak hlubokých očí…

Čtvrtý:
Pomalu rozepínám ti košilku,
do ucha šeptám ti miláčku…

Pátý:
Objímám tvé nádherné tělo,
jako korunu, pot orosil tvé čelo…

Šestý:
Něžně, v doprovodu tvého těla,
svlékám své staré kamaše…

Sedmý:
Několikátý polibek na tvá ústa,
myslím to vážně, nemá to být msta…

Osmý:
V mé náruči bezbranně spočíváš,
jen na okamžik odpočíváš…

Devátý:
Jen zatleskal jsem,
noc ovládla celou zem…

Desátý:
Pod dotyky prstů, jsi jen má,
nejen pod dotyky prstů, jsi celá má…

Jedenáctý:
Pár okamžiků, nahoře, dole,
a vše je jinak, pár kapek,
krve…

Dvanáctý:
Udýchaně dýcháš mi do ucha,
a pronášíš pár slůvek:
„ Miluji tě, ale to bylo vše…?“