Jdu z kaluže do louže
A z marastu do bláta
Svou drobnou pěstí buším
Zbylou silou na vrata
Mnohým bohům které znám
Vtom zas cítím Slunce hřát
Můj Bůh otevírá chrám
Lehko a sladko mi je
Že opouštím zemský řád
Vesmírem duše pluje
Avšak náhle bum a bác
Ten proradný žárlivec
Posílá mě šupem zpět
A nutí mě na krvi
A tlukotu srdcí lpětl
Souhlasím, je nádherná! A nádherné je i toto dílko. SToupám s ním k výšinám.
23.11.2024 08:13:44 | mutil
Souzním (s dodatkem)
Láska JE nádherná
když není brána jako špás**
PS: koukám, že ty máš v textu vrata a já bránu...:-)))
14.11.2024 22:30:32 | cappuccinogirl
S tím lze toliko souhlasit. Jen jí neházet klacky pod nohy ani jinam ;-)
14.11.2024 11:09:23 | Jan Kacíř
A tady ty obrazy fantaskní... moc pěkné, skoro by měl člověk chuť... ale ne, není kam spěchat:-)
Pěkná:-*
14.11.2024 09:25:19 | Ž.l.u.ť.á.k.