muČÍM

Na planetě splněných přání,
zůstaneme ještě chvíli spolu, než zmizis i s básní ranní.
Hodina plná slz při svítání,
spadl jsem níž než dolů.
Ty víš jak posvátným mi je naše líbání,
teď jsem padající list, z našeho stromu.
Nejkrásnější lásko, na jiné to cestě,
kráčím sám v posledním metru.
Ty však jdi, a drž vlajku dal, v teple svého domova v tom zeleném svetru.
Nezvládl jsem to, selhal jsem, ve vlastní šťávě se teď mohu vařit.
Dělal pro nás mnoho, ale někomu stačí vůbec se nesnažit.
Nerozumím.
A tak navždy spím.
Pošlapany na ulici zelený mezi žlutým listím.
Sám sebe umlčím.