Vzkaz do dálky

Vzkaz do dálky

O lásce, o Bohu,

vedli jsme rozhovor.

Řeč tvá mi chutnala studánkou lesní.

Ptal jsem se sebe, proč tolik teskním,

když vítr podzimní svléká

do naha bouřící les?

Mraky nebem letí, jak divoká řeka,

jak vzpomínky na chvilku,

kdy v letní stráni, kde voněl vřes,

jsem rozpínal tenoučkou košilku…

Do dálky severní říct bych ti chtěl,

že i když bych rád tě v dlaních svých měl,

mě něžně po tváři hladí tvůj hlas

a hřeje v ten nevlídný větrný čas…