Spoušť
Spoušť
Nikdo mě nemiluje
nikdo mě nemá rád
a oblak, který pluje
mě chodí ochcávat.
Slunce od jara pálí
je jako zmatený
ač točím se mu zády
mám je spálený.
V zimě potom mráz
třese mými svaly
jak by se žilo snáz
kdy by mě milovali.
A do toho vláda
my bere vše co mám
nediv se, že strádám
že pořád nadávám.
Všechno mě tak sere
sedím jak na poušti
drbu si hlavu kvérem
s prstem na spoušti.
Prásk!
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
víš, kámo - prostě s´ to za ten druhej konec vzal!!
a asi už to musím dát ti polopatě :)
je to - jako by s´ čelem k západu si stěžoval
že východ nikdy nevidíš! nebo, že stojíš v blátě
když pod okap sis sám svý nohy dal
a ještě si v tom denně šlapeš - už chápeš?
když uvidíš - co nechceš, místo abys bral
už to, co máš (a s vděkem bez hranic)
tak nezbyde ti víc, než dál se litoval
protože zázrak, který by stal - šel jiným vstříc :)
24.11.2024 10:39:17 | šuměnka
Upřímné vyjádření duše, jen vím, že tuše, že jsi milován, jako život sám .
24.11.2024 10:35:02 | ElVíla