Měsíční

Měsíční

 

Den vzbudil se dnes do červánků,

moje milá.

Poslední zbytky spánku

s krajkou jsi odhodila,

než sprcha úlevy,

předešlé noci sny

kapkami teplými…

z tvé kůže z hedvábí…  smyla.

Škvírami okenic pootevřených víček,

přes šmouhy slz zaschlých,

na očí sklech prasklých,

hledám k té odpovědi klíček.

Ptám se, odkud se ta síla,

jež kráčí roky vedle tebe,

do duše zářící

a očí jiskřících

tiše, jak potůček lesní… vlila,

když nebe

mraky zachmuřené,

jež vítr ostrý nad tvou hlavou žene

se bez ustání mračí;

odpověď prostá není, nepostačí.

Dnes ženství tvé vešlo po špičkách zase

a všechno zlé teď ustoupilo… kráse...