Zpověď blázna

Představovala jsem si, jak budeme tančit,
že nám sály a parkety nebudou stačit.
Snila jsem o tom, že z Tvých úst budu pít
a že spolu budeme prostě jenom žít.

Měla jsi v očích něhu a Vesmíru tajemství,
zatímco já v nich měla vášeň a šílenství.
Tys měla velké vize a životní zkušenost,
já nadšení, lásku a žádnou budoucnost.

Ty jasné máš plány, vizí a snů hned několik,
já v hlavě chaos a žiju pro jediný okamžik.
Možná je to to, s čím jednou přijdu na zpověď,
že jsem dospělé dítě, co zná jen tady a teď.

Že co jsem vždy hledala, našla jsem v hříchu
a pro celý svět jsem jen trapná a k smíchu.
Že místo síly jít dál pěstuju pro Tebe slabost
a láska se tváří jako manická posedlost.

Že místo mysli, rozumu dávám přednost srdci,
to ono mi řeklo, po čem toužím a co chci.
Ať šťastná jsi, i když s jinou chceš žít,
ať i v životech příštích tu pro Tebe můžu být.

I kdybys odešla až na druhý konec světa
a od té chvíle minula nekonečně dlouhá léta
a svět se zmítal v hladu a globální válce
má duše Ti stále bude věrná v čisté lásce.

Já chtěla jsem vstát jako Fénix z popela,
ale při každém pokusu má vůle selhala.
Láska přežije i tu nejsmrtelnější z ran,
z odrazu zrcadla se usmívá smutný klaun.

Tak jeden Tvé duši navždy věrný blázen
píše Ti svým oddaným srdcem tuto báseň.
Ať cítíš, že tak, jak jsem Tě vždy milovala,
vždy budu a ani na chvíli bych nepřestala.