Cesta ze dna

Někdy člověk tápe, bloudí ve svém nitru a hledá cestu, kterou se vydat dál, ale on vydat se na tu cestu jakoby se bál.
Člověk se musí někdy vydat peklem aby potkal anděla, na konci té cesty by pak láska oba pevně sevřela.
Vždy člověk ztrácí křídla lásky aby se mohl znova zamilovat, toho druhého pak po svém boku v každé situaci obdivovat.
Nemůže být v životě vždy jen na růžích ustláno, jen člověk nesmí mít ze všeho hned nahnáno.
Každý chce mít pocit, že někomu na něm záleží, že pro něj je vším a hlavně ne zátěží.
Tvůj půvab pro mě znamená neustálé pokušení, mé rameno by zase vždy sloužilo k Tvému utěšení.
V myšlenkách si den co den představuju jak Tvé rty ty mé smyslně líbají, jak Tvé oči do těch mých se neustále dívají.
Vše jak nejlepší scénu z oscarového filmu si neustále přehrávam a co potom myšlenky na to, jak Tvé prádelko z Tebe strhávam. Najednou bychom necítili mráz, každý problém by se zvládnul snáz.
Za vše by mohla láska a každá Tebou vyřčená hláska.
Tvůj čas by byl najednou i čas můj, pak řekl bych si jen - jo chlapče tuhle ženu si opatruj.
Ted už dost bylo myšlenek, je čas převléci se do trenek.
Zavřít očka a hupnout do postýlky, alespoň ve snech strávit s Tebou hezké chvilky.