Župánek

Úplné štěstí je, když člověk miluje, když otevře dveře a ten druhý se na něj usměje.
Kdo chce vidět věčně otrávený obličej a kyselé pohledy, tomu člověku pak chystat každý den svačiny a obědy.
Chci být Tvým sluncem, které prosvítí každý Tvůj krok, chci s Tebou životem plout jako jeden veletok.
Říkat Ti ať mi dáváš svá břemena, že jsi ta, co pro mě nejvíc znamená.
Chci být ten, co umožní Tě bez křídel létat, ten, s kterým provázky lásky vždy ráda budeš splétat.
Nebýt ve vztahu jak v začarovaném kruhu, ale vyhlížet společně třeba pestrobarevnou duhu.
Člověk by nikdy neměl usínat s pocitem, že je uvnitř sám, i když má všechny vedle sebe, ve svém nitru by mě vždy cítit lásku toho druhého, hlavně nepřemýšlet co ten den udělal zase špatného.
Já připadám si jak Štěpánek z básníků, co z myšlenek na Tebe ztratil plánek úniků.
Proč unikat, když je to tak krásné, když Tvůj půvab září naplno, i když všude se zhasne.
V tu chvíli bys naproti mně stála jen v župánku, říkala bys-tak vezmeš si mě nebo Ti mám volat záchranku.
Mé myšlenky plují ovšem dále a já říkám si - no pro pána krále.
Nemohu pohnout rukama, ztrácím koncentraci, jak asi zvládnu tuhle situaci.
Začínáš pomalu rozvazovat svůj župánek, já.......... sakra, proč zrovna teď jsem se probudil, co bylo pod župánkem o to jsem se ochudil.
Neee, já nepotřebuji vědět co se pod ním skrývá, ale to, že jsi vedle mě šťastnější, že jsem ten, co dělá Ti život krásnější.
V mé blízkosti, že je pro Tebe každý měsíc májem, že s Tebou šel bych peklem i rájem.