Máš hypnotické oči
pouštního nomáda,
uhnu pohledem,
jinak zkamením.
Fata morgana
je Tvým denním chlebem,
jsi temný mág
a voníš po pelyňku.
Černé vousy
osmanského dobyvatele
ze starých mozaiek
a jazyk hada.
Při každém pohybu
Ti v levém uchu
cinkají náušnice
jak ponurá zvonkohra.
Bronzový med
líně stéká po lžičce,
zatímco hovoříš
v mollových tóninách.
Tunika ke kolenům
s třpytivou výšivkou
obepíná Tvé tělo
a já jí závidím.
Jsi pro mě tak dokonalý,
že musíš být přelud;
jsi z krajiny za zrcadlem,
jenže já nejsem Alenka...
(5.8.2024)