Světelné roky

Pro zdravý rozum a života praktičnost
bylo by dobré navždy pohřbít minulost.
Jak jsem Tě nemohla dostat pryč z hlavy
a ve Tvé blízkosti měla infarktové stavy.

Už nebýt Tvým kouzlem dále omámena
a nemít z Tvé krásy kolena podlomená.
Už nechtít tisknout v dlani srdce Střelce,
navždy zničit Amorovy bezedné toulce.

Ať nechutná mi dýchat s Tebou stejný vzduch,
Tvůj hlas ať zní jako kterýkoli jiný zvuk.
Myšlenky na Tebe ať bolestně nehladí
a srdce moje na Tvé štěstí už nehledí.

Zapomenout, jak málo ke zjištění stačí,
že naše plameny ve stejném rytmu tančí.
Ze vzpomínek smazat, že Tvoje praktičnost
však narážela na každou moji podivnost.

Že já jsem chtěla poslouchat hlasy stromů
a Ty za skutečnou ženou vracet se domů.
Že mým cílem bylo s pavouky v míru být
a Tys normální ženu po svém boku chtěla mít.

Že já chtěla ptáčkům dávat z dlaně pít,
nic neplánovat a radost ze života mít.
Z chodníků a silnic zachraňovat čmeláky,
po večírcích chodit a hledět jen tak do dálky.

Že mojí vizí je jednou zemřít v mechu
a rozpustit svoji duši v hvězdném prachu.
A že Ty chceš žít tak, jak by lidé měli,
budovat život, jak ho budují dospělí.

Už nechtít Ti znovu protéct mezi prsty
a aby k Tobě už nevedly všechny cesty.
Aby na Tvůj dech zapomněla má kůže
a mé prsty na okvětní lístky Tvé růže.

Ať jako kouř se rozplyne můj sentiment
a má vůle překonat i celý kontinent,
i skutečnost, že jiné jsi přednost dala,
pokud by Tvá duše potřebovala.

Avšak příliš slepá je ta moje náklonnost,
dalece přesahuje pozemskou zkušenost.
Laťku jsi nasadila příliš vysoko,
zapomenout je světelné roky daleko.

Vyměnit lásku za života praktičnost
byla by snad daleko větší šílenost.
Že v lásce je více než jen hmotných těl chtíč,
už nikdy Tě nechci vyhnat z hlavy pryč.