MLHA

Mlha přede mnou,

mlha za mnou...

Drobné třpytící kapičky vzduchem

víří

jakby nechtěly se země

dotknout,

jak ledových pampelišek jemné

chmýří...

Přesto

spočinou

na větévkách osamělého stromu,

na stéblech zažloutlých trav,

na zapomenutých nitkách

podzimních pavučin...

Přízemní mrazík promění je

hrou

v louku plnou květů s pohádkovou

něžností

a nekonečnou fantazií,

mrazivých květů jedné barvy...

Země - zdá se

spí

a nic nedbá na nahodilý paprsek slunce

jenž prodral se skrz na okamžik...

Klid rozléhá se všude

a jen zvuky

tlumené

ruší bílé ticho kolem

mne...

Mé kroky osamělého chodce

vržou

po rozprostřeném koberci

uvnitř opuštěné

pustiny

a zrak upírá se

do bílé tmy...

S myšlenkou na Tebe...