INSPIRACE

Když mám Tě vedle sebe

náhle nevím,

co si s Tebou počít...

Brouzdáš mou skloněnou hlavou

nekonečnou temnou chodbou

na jejímž konci

záblesk světla

lze spatřit...

Však světlo to

jakoby si se mnou hrálo,

v okamžiku mizí

ač před chvíli na dosah

se mi zdálo...

Jak lehce dopadají písmenka

do bělostných řádků

na počátku,

tak lehce mizí

v Tvých

vzdalujících se kráčejících šlápějích

pozpátku,

nekonečnou bílou plochou

poskvrněnou...