Pomněnky

Má duše hledala světlo ve tmě.
Já nevytvářela si žádné domněnky.
Uprostřed temnoty vzplanuly pomněnky
a zažehly jiskru hluboko ve mně.

Po tělech hadů jsem šlapala bosa.
Byly to krásné vtíravé myšlenky,
že svítit mi na cestu budou ty pomněnky.
Na okvětních lístcích se třpytila rosa.

Moje líce zabarvil ruměnec,
když viděla jsem nás jako milenky.
Uprostřed noci kvetou dvě pomněnky
a sluší Ti jako Saturnu prstenec.

Jsem jako na mši bezvěrec,
v baru abstinent s lahví pálenky.
Utrhnout nesmím ty dvě žhnoucí pomněnky,
byť v dlani třímám růženec.

Tvé srdce je jako pochodeň
a duše jako svit Jitřenky.
Jen pro krásu světa kvetou Tvé pomněnky
a žhnoucí srdce září úsměvem.

Pokud mi někdy zlo vstoupí do života
a nebude v něm nic než hořkost a temnota,
zbyde mi poslední zrnko na dně cukřenky
- Tvoje oči, co jsou ty pomněnky.