za osm let dvacet čtyři hodin

poprosit svíc
ve vosku tmy klenot rán
proč se mi ztrácíš
čí půlměsíc
zaříká nás
prohrávám

bráním tě

věříš?

život bez tebe je ikonka na displeji

monochromatický

srdce proč rov

proč in memoriam


proč pro psí slečnu
proč advent
v nekonečnu

hledám co je lidsky

zde jen duch stromoví
hlídající ojíněnce v hroboví
slituje se
a odpoví

spí pod ořechem kde zem se propadá
připravte barborkové družičky
nachystejte sovy
teda vlastně kočku

…

a já u misky z kamene
kterou měla ráda

své

ledové prstíčky vroucněji pokládám

…


a slyším tě

z dálky

poprosit svíc
ve vosku tmy klenot rán
nebuď jak narcis

in memoriam

adresa ram je 24h
za 8let
je minimální čas
hadříku přines
sníh zahrad skryl míček u šípkových růží

zatracené rozervané blesky vzpomínek
datový půlměsíc
jak banka číhá u mističek

poplujeme

za čtyřiadvacet hodin
je to přece osm let
a za osm let dvacet čtyři hodin

snad půl minuty
jsem zakódoval
co elektrický cháron zná už nazpaměť


již celý den ti dlužím

a to není málo

pro gondoliéra vesmíru to nic neznamená

a ztichlému srdci
jak lásku by včas dalo
kdybych nesprávcoval binár ve snech
a věnoval se ženám

nebe …
a po mně letí hvězda

mrzne každá moje slza
cinkáři
s vločkami na líci
tak odzvonil si rok
jsem stále …

v betlémě … v kuksu na procházce …

… v prosinci

zůstal jen hadřík v planých růžích
a hvězdář šel k jeho psí


ve sněhu leží ram 24h
fotony hladí světla vyslaná soucitem


neozve se ňafání
ani psí pojď sem

již jsme spolu s hvězdami

tam

s jiným životem...

a duch se rozplakal kde strom již usychá

duch toho místa kam už láska nezná cestu

to však není konec vánočního dne

ale jen svobodného hvězdáře
smutného básníka kterému ztratila se nelinka
a on v zoufalství
na štědrý den
vzal si paní v bělostné róbě ukazující do podsvětí cestu
vzal si ji z nešťastné lásky
vzal si ji za nevěstu

mňau

haf haf