Prolog (Střelec a Býk)

Když léta a roky spočítám
a nad životem svým přemítám,
co bylo nutné zlo a co za to stálo,
co hluboce mě ranilo a co na srdci hřálo,
než odejdu odsud hvězdám vstříc,
musím Ti to nejzásadnější říct.
A že jsem romantický blázen
a slovo je má velká vášeň,
co může Ti o mně více říct
než od srdce napsaná báseň?
Tak mohu se zábran ega zříct
a životní pravdě vyjít vstříc.
Zde nemá šanci žádná moje maska,
tento příběh napsala sama Láska.
A s požehnáním Vesmíru
šaty ze slov mi ušila na míru.

Jako já jsem psala, i Ty čti s opravdovým citem,
tím v každém jednom slově žitém,
i když často pod maskami skrytém.
Nejsou věci vždy tím, čím se zdají být,
pravda ne vždy hned projde přes oka sít.
Má duše je hravá, něžná lesní víla,
co se před drsným světem hluboko skryla,
ale Tvoje důvěra její slzy smyla,
že Ty jediná jsi můj potenciál vždy viděla
a věřila,
že kdybych jej světu odhalila,
náš svět bych krásou prozářila.
Já však minula jsem cíl,
i když snažila jsem se ze všech sil
a zažila oceány těžkých chvil.
Avšak právě Ty jsi napjala tětivu mých záměrů,
a pro dobro všech vedla mě ke zdaru,
byla mou inspirací všechna opilecká rána
i chvíle, kdy se dny chýlily k večeru;
bylas palivem mého motoru,
v mé skládačce chybějící díl,
má nejmilejší duše, bílá vrána,
s posvěcením Venuše i řeky Nil.

Bez Tebe nebyla bych tím, kým teď jsem,
jsi má Nová země, můj žitý sen.
Co vidím v zrcadle? Výsledek naší tvorby
- Tvého zájmu, upřímnosti a mojí volby.
I když nejsem Střelec, abych trefila střed
a změna je proces, který není hned,
obzvlášť, když Býk proráží hlavou zeď,
obrátila jsi mi život na ruby
a uchránila mě tolikrát záhuby,
že nestačí pouhý dík.
Snad Ti tedy básní několik
řekne, že nade vše je pro mě okamžik,
kdy jsem Tvou úžasnou duši poznala
a společné chvíle s ní tady na Zemi strávila.

Po přečtení udělej, co jako nejlepší Ti připadne
a třeba ještě než slunce zapadne
všechno spal, jako by nikdy nic nebylo
s myšlenkou, že už stačilo,
že co mělo se stát se stalo
a naše cesty se teď už musí rozdělit
a naše spojení přerušit.
Nebo prostě jen beze slov
přijmi mé vyjádření, kam vložila jsem sebe
a našeptávali mi andělé z nebe,
jako vzácný kov
a nech se jím na srdci hřát jako hřeje domov
a ať je to, jak chce, děj se co děj,
jako já Tebe i Ty mě v srdci navždy měj.