Uvidíme se v řece, básníku

Až se setmí, nechám tě jít.
Nechám tě jít a pojedu domů
a po tom krásném dni si řeknu
A je to tu zas

Už zas se topím

Břehy jsou daleko a ta řeka
je tak známá snad jak kdyby
Ne to ne
Snad jak kdybych do ní už posté
Vlezla

Poprvé si se mnou peřeje hrály,
podruhé mě divoký proud
poškrábal o ostré kamení
Potřetí, počtvrté, pomnohé
A furt mi to není dosti

Ještě jsem nenašla náplast
Na svou novou bolístku

a já si zas chci nechat lámat kosti.