jmenoval se sníh

barborky mají bílé tváře
nekvetou

v zimě dívám se
v nebeské čáře
tají tvé stopy naslepo

přecházíš zimu ve váze

rozsypal jsem se

baletko!


v taneční škole
chybí záře
polární záblesky a mé srdce
šedne tón

ty sama prosíš plaménky
zpod zelenkavé halenky

nechceš noc rozsvítit u hvězdáře?

*

u zhaslých citů pláču naze

a ty?
obleč se poeto!

spíme
už mě shoď z postele
z bílého koně
víme
jsme duchové v závějích

ležím v tyrkysové pláni šeptání sám

…

ve hvězdách
i k tobě do zrcadel
nejde to

v lásce stále jenom líbám župan

až udělám saunu zhasne to

tak vidíš to

každá chce raději vánoční naději
po bytě bloudit mrznoucí mlhou

měl by znít klarinet?

teď?

mají sólo ledovy žestě
básníci a básnířky utěší tě
jako bychom čekali na trhy ještě
na židli ze slov čekají virtuální pekáče
aby se pomalu snášelo běloučké lupení
otevřeným oknem

čas zahlédl barborky

barborky
svítí v parku teniskami

je podvečer těšení
a nikdy nepotká okaté děvče
co možná nabízí sex ve městě

i pod třešní je posel vločkových

mohli bychom sklouznout?

to víte slečno

jmenuji se sníh

bojovná slečna přehodí svou kabelku na druhé ramínko

čtěte!

na běloučké pleti píšou odlesky neonů pozvánky rosy
jestli mě rozechvějete
jmenoval se sníh