..na křídlech touhy..

Na sklonku každodenního se střídání

V té periodicitě hran jistého předpokladu

kdy v bříšku jemných not se umím zachránit

si chvilky pro něhu tak polehoučku kradu…

Na touze opředenosti se špetkou rouhání

V té implicitní bujarosti intimního hladu

se stínem hříšných gest, která se nedaní

projdu ti po těle – a zhřeším, ač to nepokradu…

Na křídlech neutuchajícně možných vyznání

V tom recipročním hmotnění dechu tam vzadu

jsme tancem zřejmých drah vášněmi sezdaní

a ztrácíme se za clonou tříštivých vodopádů...