Na střechu mého smutku
Po hrdinovi snění
Přilétl krásný sokol
Hebký hedváb jeho peří
Chytrý pohled dravých očí
Splín hned vyhnal zpoza dveří
S křikem
Všechno nebo nic
Zbořil uplakaný dům
A potom mi odletěl
Není konec
Bolným rozteskněným dnům
~~~
Kde jsi
Sokolíku
Ten sokolík se vrátí
a s ním přijde i sen
co zase smutkům šance zhatí...
/jen netvrdím, že všem/
To teskno někdy na duši
nám prostě zaútočí,
však možná proto jen, že netuší,
že výhra bude tvá...a těch sokolích očí:-)**
18.12.2024 23:06:59 | cappuccinogirl
Děkuju, Cappu, za krásný poetický komentář, ve kterém mi vždycky dáš kousek ze svýho stdce.
:)**
19.12.2024 05:20:26 | Anfádis