Noc rozbila se na stříbrné ráno
když mráz se prohnal tichou ulicí
a ústa moje zašeptala; dík
**
Já vnímala tu sílu nespoutanou
Tvůj dech mi uvíz´ horce na lících
A do rozbřesku scházel pouhý mžik…
°
Noc rozstříkla se do kapiček nachu
když vzdech se z tepla stále vzdaloval
a mysl moje zasnila se zpět
*
Já vnímala jsem lásky žár i pachuť
hořkého mizení, co blízkost Tvou mi vzal
I tak se jitro zvládlo rozvonět…
Vyzdvihuji všechny slabé stránky Tvého Stříbrného rána, které tu kdesi v Modru vypíchla A. I., a převracím je na kladné, stačí mně k tomu, že se na chvilku vžiju do duše čtenáře opačného emočního cítění, než právě jsem, či jiných očekávání, než mám.
Hodnocení A. I.:
https://www.liter.cz/chatgpt/931277/
23.12.2024 00:26:40 | Špáďa