Vzpomínky

Často se vracím na místa setkání.
Čekám, že dojde tam znovu k potkání.
Někdy si myslím, co mohl jsem mít.
Kdybych se snad snažil i žít.

Ze skutečnosti najednou v hlavě jen myšlenky.
Z krásných chvílí už jenom vzpomínky.
Láska ti nese, štěstí i smutek.
Kdy ale cítíš, že zvedá se koutek.

Nemá ti nosit, strasti a bolest.
Avšak to nevidíš a necháš se převést.
Pro mě je hlavní, co cítil jsem víc.
Štěstí od ostatních, nepřejíc.

Lepší to štěstí, jen jednou mít.
Než nikdy, to neprožít.
Teď ale sám, prožít si strachy.
Já však jen doufám, že nemáš ho taky.

Myslím často na to, jak dobře nám bylo.
Bylo to krásné, až moc jak se zdálo.
Chybí mi člověk, co pro mě tu byl.
Kéž by jen šlo, abych se štěstím žil.

Chybíš mi často, však nesmím se vracet.
Z pocitu strachu, teď i chce se mi zvracet.
Co jen se stane, ta samota, smutek.
Kdy víš, že nesrovnáš v hlavě ten zmatek.

Chtěl bych ti napsat, snad vrátit zpátky.
Však s koncem byli spjaty, ty naše hrátky.
Teď už jen v hlavě, nosím si tebe..
Kdy čekám, jak dopadne můj měsíc leden.