Sníh za oknem i na duši
páchá na smutku retuši,
nastal čas vzpomínat.
Jeho tvář do komnat
mé mysli se vkrádá.
Měla jsem ráda
praskání skal samoty v jeho přítomnosti,
i kamínky mrzutosti,
očekávání a stesku.
Myšlenky na něj jak ohranou desku
pouštím si posté.
O tom, že v lásce byli jsme hosté.