Ve stínu a plamení

Ve snech bloudím,
ty kolem mě chodíš,
zahlédnu vždy jen tvůj pohled.
Zelené oči, jasné jak kočka,
a já stojím obklopen štíry –
nehnu se, nemohu utéct.

Přicházíš blíž, vlasy ti tvář halí,
chci se podívat – štíři mě spoutají.
Klepeta svírají, kůže se chvěje,
touha, strach... nic z toho nehřeje.

Z papíru vystřihnu si srdce.
Škrtnu zapalovačem,
jen zlehka,
Stá tisíce stupňů Celsia
mění srdce v plamen –
svíci, maják, co plane
skrze mé oči, když projedeš kolem.

Každou noc tě vídám, den co den,
tam venku, skrytou v mlze.

Jsi světlo mé, mé srdce hoří,
a každé ráno probouzím se
s nadějí, že tě příští noc najdu znovu.