La notte

Říkám si každou noc,
že nestačí paprsek,
v modrém nebi,
modrém jak moře…

Teď už vím moc,
jak někdy stačí kousek,
abychom začali být sví,
toť síla rovnající se hoře.

Někdy stačí jen pohledět,
na vzdálenost mého srdce,
jak hoří a sní,
po tvé krásné modři.

Svou bolest stačí vyměnit,
Vyměnit za smích,
slunce v srdci,
v tom jeho však mráz…
Duši tak tajemnou,
jak nebe v poušti,
plnou světelných teček,
podkreslenou černým inkoustem…

Mrazivá a smrtící,
jak to srdce bijící,
přesto krásná a okouzlující.

Neodolatelná a nevybojovatelná…