Láska bez hranic

Ve stínu noci pod hvězdnou sítí,

srdce se střetnou jako dva náboje

My dva láskou hoříme,

avšak v tichých touhách jsme rozděleni

 

Každý pohled, každé slovo,

jako jemné hedvábí naše duše svírá

Ale osud s námi hraje svou neúprosnou hru,

vzdálenosti, co ruku v ruce nesou

My se milujeme jako řeka vášeň,

v srdcích velký žár propuká

Ve snech se setkáváme, v slzách se schováváme,

píšeme si dopisy, co čas nevymaže

 

Každé ráno, když slunce se zvedá,

přemítáme, zda někdy najdeme cestu,

je to kouzlo, je to prokletí?

V našich srdcích však láska trvá

 

I když v realitě žijeme odděleně,

každý okamžik v duchu je s námi

Ve vzpomínkách a snech, v tichu a naději,

společná budoucnost v srdci plane.

 

A tak čekáme, kdy osud se změní,

kdy zbaví nás pout, co nás jen svírají

Jsme spojeni v lásce bez hranic,

kde jeden je druhým, a svět je jen stín