NÁBŘEŽÍ
NÁBŘEŽÍ
Zachumlané do písku
krčí se
před tichým pohledem
nábřeží
s osamělými chodci
z davu
a já mlčím s nimi
s Tvou dlaní ve své
až chlad nitkami
obestřel naše těla
pak v kávovém oparu
upíjím
přítomnost Tvou
malými
plnými doušky
než stružky podél cest
odnesou nás
daleko
od sebe…
Autor Zbynislaw Thinkiewicz, 19.01.2025
Přečteno 39x
Tipy 10
Poslední tipující: cappuccinogirl, RadoRoh, Psavec, Bosorka9, šuměnka, mkinka, gabenka
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
..a já mlčím s tím nábřežím
a posvátně sleduju námrazu, jak vše obaluje
jak plazí se, vzniká a pokrývá všechno s vším
a jak ji slunce zlatí - než ji pomiluje :)
19.01.2025 10:14:32 | šuměnka