Život v objetí

Pomalu stmívá se,

Moje mysl k tobě navrací se,

Naše láska čeká nás,

Avšak touha ubíjí nás.

 

Za horami, za lesy,

Tisíce hektarů oddělují nás,

Stále v srdci nosím tě, kdepak jsi?

Čekám až čas vrátí se v nás.

 

Toužím po tvém objetí,

Po polibku na tvých rtech,

Po společné chvíli bez starostí,

Která smutek doprovází na slovech.

 

Vím, že se znovu setkáme,

Že naše láska svoji hodnotu udržuje,

Ani čas a ani vzdálenost nám neublíží,

Protože máme naše velká srdce toužící.

 

A tak tě prosím, drahá moje,

Vezmi mě do náruče své,

Ať s tebou navěky mohu sdílet štěstí růžové,

Ať nás nic nerozdělí, drahá moje.