pojď ženo

rozkvetlé
jabloně silnic

jak můžete kvést
kde není už nic


ne jdu

s dívkou mého srdce

s ní objevíme poznání
že chceme
dál
a víc

pojď ženo

osídlíme tu naši malou zemi

udržuj oheň
našich dní

ve dřevěném srubu na holé pláni
schováme svou radost před lijákem
a až budou metry sněhu

podáš mi lopatu s úsměvem

pojď ženo

uděláme si cestu k těm rozkvetlým
jabloním silnic

ale já už ne jdu

ale pro tebe ano

ještě mě objímej to mi dodá lásku

ještě chceme víc
než obyčejný srub
kde jsme si blízko když se venku v dešti jít nedá
když mrzne a vichr třese nebe z plískanic

pojď ženo

spokojíme vesmírné naše projekty

postavím ti palác s lunaparkem
a úspěšnost jitřní manažerky v saku
v moderně zařízené kanceláři
bude provoněna kávou

ale já už ne jdu

nejdu