Léto

Horký vánek, co ulpěl mi na sukni

tě drze okradl o fantazii.

Vskutku milé, že tě to vyvedlo z míry!

Když mě tak upřeně uctíváš,

cítím, že zase žiji.

A ty to cítíš ze mě

a pak říkáš, co bys neměl,

však naznačuješ jemně,

abys mě nevyplašil.

Mám dojem, že mě miluješ už léta,

odhrnuješ mi loknu z osmahlé tváře.

I můj nejtemnější kout pomalu vzkvétá.

Budeš tu ještě na podzim? V zimě? Na jaře?

Nechci předbíhat lásky čas,

zpomalím, zavřu oči,

budu při životě držet nás -

myslet na léto - ať ještě nekončí.