co říct ...

dřív bylo toho víc
a směla srdce číst i říct

milovat se přes půlnoc
držet se a jít snů most

noc oblékla denim

* víš jasmín
* víš chci ti dát
* to cosi
* co bys rád
* s ní měl

ale bohužel
vždy si jen lehnem
na postel
a díváme se v oblaka

já do stropu na kostel
a přemýšlím jestli ve skříni
je ještě můj klobouk co láká

srdcem jít

a ty v třešňovém negližé
hledíš oknem na sníh
zda jaro sní

jak oni

v melodii a ohni
kde ti básník nešeptává

poezie

to ticho mezi námi hučí
a my už nemáme si co říct

snad necháš lampičku svítit
najdeš v modru smích
a la javorový list

hledá naše ruce za zády

marně

nepřivineme se k sobě
ač praskání ohně nás vybízí
a ty máš otevřené oči

zase se vedle sebe nevyspíme
nedotkneme
že už víme

nebude to tak hezké jak báseň
dívky v modrých šatech
nesoucí čistého voňavého prádla
mající štíhlý pas
a plnou náruč
že budem do sebe zapadat
neboť už jen kolíčky drží na šňůře adié