Afroditina Zahrada

Afroditina Zahrada

Tys byla tam a já byl tady –
dva světy k protnutí
Ty k sežrání a já mřel hlady
nebylo vyhnutí.
A jak se teď na Tebe dívám
se zájmem rostoucím,
je těžké popsat co prožívám
jsi mým keřem hořícím.

Jsme jak požár s vichřicí,
jak požár buše –
to od toho keře vzplál;
jsme požár a spalujem‘ krajinu duše
co zplaněla v suchopár.
–
Až žár touhy stráví kraj,
vše mrtvé shoří –
to krajině pomáhá;
pak všechen kouř srazí se v déšť, v prudkou bouři,
pak svléknu tě donaha.

Tys byla tam a já byl tady – 
dva světy k protnutí
Ty k sežrání a já mřel hlady –
nebylo vyhnutí.

Ta bouře v nás řádí víc než oheň předtím –
déšť jako hrom rachotí;
a hromů a blesků je jak kapek v dešti.
Jsme radostí nabytí.
–
V tom přišel ten úplně největší zázrak –
pak celý kraj začal kvést;
tu explozi vůní a jiskrných barev
mám za to, že smím Tě svést.

Za všechno co mi, zlato, dáváš
jsem vděčnej čím dál víc;
no, a ty dávat nepřestáváš,
mám síly za tisíc.

Tys byla tam a já byl tady –
dva světy k protnutí
Ty k sežrání a já mřel hlady –
nebylo vyhnutí,
nebylo vyhnutí,
nebylo vyhnutí...