Kdo bránu otevře?
Kdo bránu otevře?
Anotace: O zapomenuté zahradě, kde květiny šeptají o lásce a já čekám na otevření osudu.
V zahradě staré, co čas na ni zapomněl,
květináč stéblům trávy šeptem vyprávěl.
Že kdysi tu milenci chodili v skrytu,
když hvězdy padaly v měsíčním svitu.
Růže zvedla hlavu a zčervenala studem,
„Já, jsem pravé lásky symbolem“.
Fialka zašeptala něžným hlasem,
„K pravé lásce vede věrnost prověřená časem!“
A Lilie si povzdechla svou vlastní lehkostí,
„Nevinnost vždy cestu k pravé lásce klestí!“.
A divoká kopretina ze svých květů věští.
„Miluje–nemiluje?“ zda budeme mít štěstí?
A tehdy pod starým dubem jsem stála,
a s ostychem nejistě čekala.
Ty za branou a v hrudi láska plála.
Kdo na koho čeká? Tak otázka stála.
A v srdci nám láska zrála.
Jsme tu dva – a přece jedno srdce,
láska je hra, co prolíná se v čase.
Dnes zahrada snad láskou opět rozkvete.
Čekáme, ty i já, kdo zahradě bránu otevře?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Láskyplný rozhovor květin o symbolice milování, a toto se mi moc líbí: "Ty za branou a v hrudi láska plála. Kdo na koho čeká? Tak otázka stála". Rád vzpomínám na ty lásky, kdy mi srdce hořelo a tlouklo dychtivostí po poznání hluboké intimity a vesmírného sdílení. :)**
27.01.2025 21:07:07 | Martin Kredba
Každý si pamatujeme jak v těchto okamžicích čas plynul neskutečně pomalu a rychle současně kdy srdce chtělo vyskočit z hrudi a plamen spaloval celé tělo a mysl spalovala nejistota. Snad trochu toho nepopsatelného okamžiku se mi podařilo vměstnant do básně.
28.01.2025 07:13:10 | mara539