Taková jsi

Taková jsi         

 

Jsi…

slza v oku i úsměv na rtu,

ohýnek, co hřeje, svítí chladnou nocí.

Studánka tichá, z níž voda v ústech sládne,

rozbřesk i západ, co bere dech, když vládne,

chladivý stín a slunce se svou mocí,

zrosená tráva, pak zase písek pláže,

chaloupka prostá i dechberoucí chrám.

Hladina klidná i vlny bijící do pobřeží,

jež moře k sobě váže

a na něm já, jak z vraku vyvržený trám...

Bezvětří, vichr, když krajem běsně běží,

předjarní deštík se zimní vánicí.

Hodinek tikot, zvon hlaholící, spící,

jablko v dlani i mango v korunách.

Náušnice z peří,

co lapnou, čemu věříš

i z diamantů průzračných, jak slzy…

To všechno jsi a mnohem víc…

šeptám, když spánkem zčervená ti líc  

a doufám, že se brzy…

probudíš.

Když tohle všechno vím, pak nikdy nemám strach...

... víš...?