Nepovedená

Nepovedená

 

Pohled do života… studánky:

„Kdo jsi, že nabíráš… jen džbánky…

s uchem… nakřáplým…?“

A odpověď: „Co já vím…“

Jednou pocítím na jazyku sucho-

jednou, až z nádoby odpadne ucho…

které bych uchopil svým pevným stiskem

a napil se zhluboka s vědomým riskem,

že zahodím spánek, když chladivý vánek

a její heřmánek

mi osvěží líc,

tak vykročím vstříc,

však nikdy ne víc,

nežli kroků pár

a zjistím, že láska je tajemný dar.

Jsem totiž chlápek,

co z bot mu napořád…

jen sláma stará trčí,

však pod režnou košilí

bije mu nastokrát

vnímavé srdce; vlčí…