Danaé

Danaé

Plášť Klimtovy Danaé sis oblékla

dnes v noci.

Jak přede mnou, tak stojíš,

máš mě ve své moci.

Byť inspirací chci ti být,

vždy, když hledáš – li ji v sobě;

v té zvláštní, nové době,

těla touží po splynutí

a tebe stále cosi nutí

ten obraz naplnění,

nad nějž snad jiný není,

kořením z krajin – „zde lvi jsou“,

či z galerií světa,

kde prosnila jsi léta,

zarámovat před svítáním,

kdy nad tebou se znovu skláním,

do paží nás dvou…

Pak prožitky tak nevšední…

do osidel zvou…